Práce (na hlavě) a její následky

13. října 2015 v 20:04 | Betty* |  ♥ my diary♥
Tak mám konečně čas, energii a chuť zase něco napsat :-) Teda řeknu vám, na to, že v tý práci vlastně skoro nic nedělám, jenom si vozím zadek stovky kilometrů v luxusním autobuse, jsem vždycky celkem ráda za svou pronajatou postel u ségry! Jestli jsem měla před několika týdny problémy s buzením se v noci, tak teď spím jak koťě a to takovým spánkem, že mám pocit, jako bych měla tu nejluxusnější matraci na světě (no, ono to asi bude tou s láskou vyrobenou postelí od taťky ;-) ).
Každopádně mám za sebou celkem hodně moc náročnej týden. Pondělí - středa jsem jezdila do Bratislavy. To bylo suprový, měla jsem skvělýho řidiče (sice zadaný, ale aspoň se na něj dalo koukat :-D ), který si ze mě pořád dělal srandu. Obzvlášť, když jsem mu řekla, že mě čeká několik (čti hodně) jízd do Českého Krumlova.
Ano, do nádhernýho města, ale na nejnáročnější lince, kterou Student Agency má. Teď jste na tom asi jako já, než jsem odvezla prvních 63 lidí - tedy že si to nedovede představit. Trasa je Praha - Písek - Č. Budějovice - Č. Krumlov. Copak Praha - Písek, to se ještě dá stihnout rozdat sluchátka, noviny, uvařit teplé nápoje a prodat pár věcí z bufetu. Horší je ta část z Písku do Budějovic, kdy cesta trvá hodinu a vy musíte opět rozdat sluchátka, noviny a udělat servis. Ale v tom čase musíte ještě stihnout sesbírat odpadky, zahlásit cestujícím, že se blížíme do další zastávky, vybrat sluchátka a znova odpadky. Jo a pokud možno se u toho nezabít. Ani ty cestující.....
 

Co? Hmm....no....tak jo, no..

3. října 2015 v 23:31 | Betty* |  ♥ my diary♥
Vážení cestující, omlouvám se za vyrušení, ale ráda bych vám sdělila......Ne, ještě neumím ani jednu ze svých několika řečí, ani česky, ani anglicky a vůbec mi to nevadí (a nikomu jinému naštěstí také ne :-) )

Tak kde bych začala....No, tak po tom týdenním školení zákonitě přišly cvičné jízdy. Přiznám barvu, takhle nervózní jsem nebyla nikdy, ani u maturity, ani u pohovoru, prostě nikdy! A přitom jsem věděla, že se nemám čeho bát, protože pořád budu mít u sebe jiného/jinou stewarda/ku. Minimálně první dvě jízdy. Třetí jízdu (dnes mimochodem) už jsem měla jet sama bez nápověd a pomoci stewardky.

Moje první cesta vedla do Vídně. No když jsem čekala na metro, tak jsem nevěděla, jestli se víc klepu zimou nebo nervama (jo, jela jsem rovnou v uniformě, neměla bych se kde převlíknout a bohužel už tomu opravdu tak je, o půlnoci venku už teplo prostě není) Tuhle linku jsem prováděla jen servis (nabídka občerstvení, rozdání sluchátek k obrazovkám, noviny,hlídání cestujících - na to jak málo jsem zatím jela se už teď nestačím divit, čeho všeho jsou dospělí schopní...), odbavování a hlášení mi ještě nedovolili :)) Každopádně odjížděla jsem o půlnoci z Prahy a do Vídně jsme dorazili v 5 ráno. Konečně jsem viděla východ slunce a vůbec celá cesta byla taková....dobrodružná. Ve chvíli, kdy jsem měla za sebou seznámení s řidičem (žádnej starej pupkáč, ale moooooooc hezkej sympaťák) a stewardem, se najednou ten

Praha - Další nával informací

24. září 2015 v 18:42 | Betty* |  ♥ my diary♥
Ahooj!
Tak se zase ozývám, plná nadšení, zděšení a lehké nervozity :-D
V první řadě vám řeknu, že jsem KONEČNĚ včera z Prahy vymámila Opencard! Vyžadovalo to vstávání ráno v 7, asi 45 minutové čekání na magistrátu s nervama v kýblu, jestli stihnu dojet včas na školení. Naštěstí jsem to stihla, karta byla úspěšně zařazena do nekonečné řady kartiček v mé dokladové knížce a peněženka byla lehčí o několik stovek ..:-) Den mi zpříjemnila smska od Anež, kde mě krásně pochválila, jak mi to všechno hezky jde a jak to zvládám :-) No a jela jsem dál....
 


V Praze (skoro) blaze

22. září 2015 v 21:50 | Betty* |  ♥ my diary♥
Ahoj!
Tak se vám hlásím jako čerstvý pražák, už po dvou dnech. Budu se snažit psát co nejslušněji, protože momentálně jsem dost vytočená a snažím se skutečnost přijmout (i když mi k tomu chybí tabulka čokolády, kterou si jakožto začínající pracující a chudý student z dřívějška k tomu, nemohu dovolit) v klidu.

Sign

15. září 2014 v 20:38 | Betty* |  Inspiration*

The au-pair things

20. srpna 2014 v 19:22 | Any |  Život au-pair
Jak vypadají první dny v nové rodině, novém městě, nové zemi? Moje ségra mi dovolila zveřejnit její "au-pair deník", tak si můžete přečíst jak to zvládá 23 letá slečna...:)


19.8.2014 Teltow
Co jsem to udělala?
Přijela jsem 16.8. a až dnes mi vše tak nějak pomalu dochází. Německo, nová rodina, 3 děti - já jsem au-pair. Přesně si pamatuji na den, kdy jsem mluvila na Skypu se svou kamarádkou, která v tu dobu byla jako au-pair v Anglii. Říkala jsem si, že já, ač mám děti ráda, tak bych nemohla vyjet jako au-pair. Bum - uběhly dva roky a já jsem tady. V městečku Teltow, které jsem si zamilovala na první pohled. Je tu opravdu nádherně. Jsou tu přesně takové ulice, které jsem kdy obdivovala v amerických filmech. Spousta rodinných domků, krásné zahrady, hodně zeleně, sousedé zdravící se přes plot. Kousek od domu je mini Zoo, o další kus dál se pasou koně. Ne KRÁVY, jako víceméně všude v ČR, ale KONĚ! Jako malá jsem vždycky byla zklamaná, když se z dálky zdálo, že se na loukách pase hodně koní a když jsme přijeli blíž...achjo, to jsou jen krávy. Ale tady? Wooow! Můžu koně obdivovat každý den, když venčím psa. Jsem za tu němou tvář fakt ráda, protože není nic hezčího, než když si moje hlava může chvíli odpočinout od těch dětí.

Kam dál